Rozhovor s Josephem Ratzingerem o prorocích

Mnozí křesťanští proroci, jako Kateřina Sienská, Brigita Švédská a Faustina Kowalská staví své prorocké projevy na Kristových zjeveních. Teologie často definuje tato zjevení jako zjevení soukromá. Přesto se toto pojetí zdá velmi redukující, protože proroctví jsou vždy pro celou Církev a nikdy nejsou čistě soukromá

RATZINGER: V teologii pojetí "soukromý" neznamená, že přísluší jen implikované osobě a nikomu dalšímu. Je to spíš výraz, který se odvolává na stupeň důležitosti, stejně jak je to například s konceptem "soukromé mše". Chce se tím říci, že "zjevení" křesťanských mystiků a proroků nemohou nikdy dosáhnout samotné kategorie biblického zjevení; mohou k němu jen přivádět a musí se jím poměřovat. Což na druhou stranu neznamená, že tento druh zjevení není důležitý pro Církev v její celkovosti. Lurdy a Fátima dokazují opak. Nakonec nejsou nic jiného než odkaz na biblické zjevení, ale právě proto jsou důležitá.Dějiny Církve ukazují, že to všechno se neděje bez toho, aniž by docházelo ke zraněním na jedné a druhé straně. Jak vysvětlujete toto dilema?RATZINGER: Vždy to tak bylo; prorocký účinek se nemůže projevit bez vzájemného utrpení. Prorok je specifickým způsobem volán k napodobování utrpení: být připraven trpět a dělit se o kříž s Kristem je jejich skutečným prubířským kamenem. Prorok se nesnaží prosadit sám sebe. Jeho poselství je potvrzováno a zúrodňováno na kříži.Je smutné konstatovat, že většina prorockých osobností Církve byla během jejich života odmítaná. Zdá se skoro nevyhnutelné, že se k nim Církev staví kriticky nebo odmítavě. Můžeme to pozorovat u většiny křesťanských proroků a prorokyň.

RATZINGER: Ano, je to tak. Ignác z Loyoly byl ve vězení, stejně tak Jan od Kříže. Brigita Švédská byla málem odsouzena na Basilejském koncilu. Jinak je pro Kongragaci pro nauku víry tradicí postupovat na začátku velmi obezřetně v případech s mystickými ambicemi. Tento postoj je více než oprávněný, protože je spousta falešné mystiky, mnoho patologických případů. Proto je nutné zaujmout kritický postoj, abychom se nevystavili nebezpečí, že upadneme do senzace, fantazie, pověry. Mystik se ukazuje v utrpení, v poslušnosti a schopnosti vytrvat, a tak jeho hlas přetrvává v čase. Co se týče Církve, musí dávat pozor, aby si nezasloužila výtku, že «zabíjí proroky».Mnozí křesťanští proroci, jako Kateřina Sienská, Brigita Švédská a Faustina Kowalská staví své prorocké projevy na Kristových zjeveních. Teologie často definuje tato zjevení jako zjevení soukromá. Přesto se toto pojetí zdá velmi redukující, protože proroctví jsou vždy pro celou Církev a nikdy nejsou čistě soukromá.

RATZINGER: V teologii pojetí "soukromý" neznamená, že přísluší jen implikované osobě a nikomu dalšímu. Je to spíš výraz, který se odvolává na stupeň důležitosti, stejně jak je to například s konceptem "soukromé mše". Chce se tím říci, že "zjevení" křesťanských mystiků a proroků nemohou nikdy dosáhnout samotné kategorie biblického zjevení; mohou k němu jen přivádět a musí se jím poměřovat. Což na druhou stranu neznamená, že tento druh zjevení není důležitý pro Církev v její celkovosti. Lurdy a Fátima dokazují opak. Nakonec nejsou nic jiného než odkaz na biblické zjevení, ale právě proto jsou důležitá.

Dějiny Církve ukazují, že to všechno se neděje bez toho, aniž by docházelo ke zraněním na jedné a druhé straně. Jak vysvětlujete toto dilema?RATZINGER: Vždy to tak bylo; prorocký účinek se nemůže projevit bez vzájemného utrpení. Prorok je specifickým způsobem volán k napodobování utrpení: být připraven trpět a dělit se o kříž s Kristem je jejich skutečným prubířským kamenem. Prorok se nesnaží prosadit sám sebe. Jeho poselství je potvrzováno a zúrodňováno na kříži.

 Je smutné konstatovat, že většina prorockých osobností Církve byla během jejich života odmítaná. Zdá se skoro nevyhnutelné, že se k nim Církev staví kriticky nebo odmítavě. Můžeme to pozorovat u většiny křesťanských proroků a prorokyň.

 RATZINGER: Ano, je to tak. Ignác z Loyoly byl ve vězení, stejně tak Jan od Kříže. Brigita Švédská byla málem odsouzena na Basilejském koncilu. Jinak je pro Kongragaci pro nauku víry tradicí postupovat na začátku velmi obezřetně v případech s mystickými ambicemi. Tento postoj je více než oprávněný, protože je spousta falešné mystiky, mnoho patologických případů. Proto je nutné zaujmout kritický postoj, abychom se nevystavili nebezpečí, že upadneme do senzace, fantazie, pověry. Mystik se ukazuje v utrpení, v poslušnosti a schopnosti vytrvat, a tak jeho hlas přetrvává v čase. Co se týče Církve, musí dávat pozor, aby si nezasloužila výtku, že «zabíjí proroky».Mnozí křesťanští proroci, jako Kateřina Sienská, Brigita Švédská a Faustina Kowalská staví své prorocké projevy na Kristových zjeveních. Teologie často definuje tato zjevení jako zjevení soukromá. Přesto se toto pojetí zdá velmi redukující, protože proroctví jsou vždy pro celou Církev a nikdy nejsou čistě soukromá.RATZINGER: V teologii pojetí "soukromý" neznamená, že přísluší jen implikované osobě a nikomu dalšímu. Je to spíš výraz, který se odvolává na stupeň důležitosti, stejně jak je to například s konceptem "soukromé mše". Chce se tím říci, že "zjevení" křesťanských mystiků a proroků nemohou nikdy dosáhnout samotné kategorie biblického zjevení; mohou k němu jen přivádět a musí se jím poměřovat. Což na druhou stranu neznamená, že tento druh zjevení není důležitý pro Církev v její celkovosti. Lurdy a Fátima dokazují opak. Nakonec nejsou nic jiného než odkaz na biblické zjevení, ale právě proto jsou důležitá.

 Dějiny Církve ukazují, že to všechno se neděje bez toho, aniž by docházelo ke zraněním na jedné a druhé straně. Jak vysvětlujete toto dilema?

RATZINGER: Vždy to tak bylo; prorocký účinek se nemůže projevit bez vzájemného utrpení. Prorok je specifickým způsobem volán k napodobování utrpení: být připraven trpět a dělit se o kříž s Kristem je jejich skutečným prubířským kamenem. Prorok se nesnaží prosadit sám sebe. Jeho poselství je potvrzováno a zúrodňováno na kříži.

Je smutné konstatovat, že většina prorockých osobností Církve byla během jejich života odmítaná. Zdá se skoro nevyhnutelné, že se k nim Církev staví kriticky nebo odmítavě. Můžeme to pozorovat u většiny křesťanských proroků a prorokyň.RATZINGER: Ano, je to tak. Ignác z Loyoly byl ve vězení, stejně tak Jan od Kříže. Brigita Švédská byla málem odsouzena na Basilejském koncilu. Jinak je pro Kongragaci pro nauku víry tradicí postupovat na začátku velmi obezřetně v případech s mystickými ambicemi. Tento postoj je více než oprávněný, protože je spousta falešné mystiky, mnoho patologických případů. Proto je nutné zaujmout kritický postoj, abychom se nevystavili nebezpečí, že upadneme do senzace, fantazie, pověry. Mystik se ukazuje v utrpení, v poslušnosti a schopnosti vytrvat, a tak jeho hlas přetrvává v čase. Co se týče Církve, musí dávat pozor, aby si nezasloužila výtku, že «zabíjí proroky».Mnozí křesťanští proroci, jako Kateřina Sienská, Brigita Švédská a Faustina Kowalská staví své prorocké projevy na Kristových zjeveních. Teologie často definuje tato zjevení jako zjevení soukromá. Přesto se toto pojetí zdá velmi redukující, protože proroctví jsou vždy pro celou Církev a nikdy nejsou čistě soukromá.RATZINGER: V teologii pojetí "soukromý" neznamená, že přísluší jen implikované osobě a nikomu dalšímu. Je to spíš výraz, který se odvolává na stupeň důležitosti, stejně jak je to například s konceptem "soukromé mše". Chce se tím říci, že "zjevení" křesťanských mystiků a proroků nemohou nikdy dosáhnout samotné kategorie biblického zjevení; mohou k němu jen přivádět a musí se jím poměřovat. Což na druhou stranu neznamená, že tento druh zjevení není důležitý pro Církev v její celkovosti. Lurdy a Fátima dokazují opak. Nakonec nejsou nic jiného než odkaz na biblické zjevení, ale právě proto jsou důležitá.

Dějiny Církve ukazují, že to všechno se neděje bez toho, aniž by docházelo ke zraněním na jedné a druhé straně. Jak vysvětlujete toto dilema?RATZINGER: Vždy to tak bylo; prorocký účinek se nemůže projevit bez vzájemného utrpení. Prorok je specifickým způsobem volán k napodobování utrpení: být připraven trpět a dělit se o kříž s Kristem je jejich skutečným prubířským kamenem. Prorok se nesnaží prosadit sám sebe. Jeho poselství je potvrzováno a zúrodňováno na kříži.

je smutné konstatovat, že většina prorockých osobností Církve byla během jejich života odmítaná. Zdá se skoro nevyhnutelné, že se k nim Církev staví kriticky nebo odmítavě. Můžeme to pozorovat u většiny křesťanských proroků a prorokyň.

RATZINGER: Ano, je to tak. Ignác z Loyoly byl ve vězení, stejně tak Jan od Kříže. Brigita Švédská byla málem odsouzena na Basilejském koncilu. Jinak je pro Kongragaci pro nauku víry tradicí postupovat na začátku velmi obezřetně v případech s mystickými ambicemi. Tento postoj je více než oprávněný, protože je spousta falešné mystiky, mnoho patologických případů. Proto je nutné zaujmout kritický postoj, abychom se nevystavili nebezpečí, že upadneme do senzace, fantazie, pověry. Mystik se ukazuje v utrpení, v poslušnosti a schopnosti vytrvat, a tak jeho hlas přetrvává v čase. Co se týče Církve, musí dávat pozor, aby si nezasloužila výtku, že «zabíjí proroky».                    Pápež Benedikt XVI- o prorokoch